Divadlo se smrtí

26. dubna 2010 v 20:27 | Nikyta
Takže a pridávam sem aj tretiu poviedku do SONP, ktorej autorkou je Nikyta. Prajem príjemné čítanie :)



Mladá dívka se prodírala skotskou přírodou. Jednomu by přišlo divné, že na začátku jara je jen bosa a v prosté sukni po kolena. Horní část těla jí kryl korzet, který by si dovolila leckterá chudá žena. Vlasy barvy ohně jí v divokých vlnách splývaly až po pás a v pěkné tváři svítily dvě jedovatě zelené oči. Její celkový zjev napovídal, že je s ní cosi v nepořádku.
Rhia byla právě na cestě zpět do své jeskyňky, kde bydlela.

V malé Irské vesničce se jí báli, ačkoli za ní často chodily pro radu. Hrála tam roli jakési ubožačky, outsidera, i když byla čarodějka. Lidé jí ale nenosily za její služby peníze, nýbrž jídlo, či kožešiny.
To potřebovala Rhia nejvíce. Aron jí sice občas nějakou tu srnu přinesl, ale syrového masa se nikdy moc nenajedla. Teď na ni určitě čeká.

Rhia se právě vracela z jedné pochůzky. Malá dívka onemocněla. Měla pocit, jakoby jí hořely plíce. Rhia jí věnovala několik bylinek a přivolala duchy lesů na pomoc. Jak bylo již všude známo, a jak se také čekalo, dívence okamžitě zrůžověly líce a do těla se jako kouzlem navrátil život. Ale i přes tyto malé zázraky, kterých Rhia dělala každý den několik, o ní lidé říkali, že je spolčena s ďáblem. Tím ďáblem myslívali Arona. Rhia jim to ale nezazlívala. Vždyť jen ona věděla, co je zač. Přes den se skrývá ve tmě její jeskyně před slunečním svitem a v noci chodí za pannami do domů, kde jim pije krev. Není divu, že ho lidé, ti bláhoví lidé měli za ďábla.

Zbýval už jen kousek. Kolem průzračného jezírka, kam chodívala Rhia často pít, a kde jí také navštěvovali duchové, aby jí ukázaly výjevy z budoucnosti a kolem jabloňového sadu sedláka Jimma, kam Rhia chodívá krást jablka, když rostou.

A už se jí naskytl pohled na její skromnou jeskyňku. Uvnitř byla černo černá tma, ale na vzdálenost jednoho metru ještě svítily sluneční paprsky. Tam většinou sedává a rozmlouvá s Aronem, který sedí ukryt ve tmě. I teď tam sedí.

"Ahoj Arone."
Pozdravila Rhia dva stříbřité body, které jako jediné ukazovaly, že je Aron kousek od ní. Aron na ni upřel stříbrné oči, připomínající hvězdy za svatojánské noci a ve tmě se zablýskly jeho zuby, které odhalil v úsměvu.

"Ahoj malá čarodějko." Oslovil ji přezdívkou, kterou jí dříve sám dal. "Sedneš si ke mně?" Otázal se ještě. Rhia si k němu přisedla a přitiskla se k němu. Aron ji jednou rukou objal kolem ramen a přitiskl ji k sobě. "V noci jsem slyšel neblahé zvěsti." Jeho hlas zněl ustaraně. Rhia s sebou trochu trhla, ale naslouchala pozorně dál. "Místní farář tě chce prý obvinit z obcování s černou magií a z čarodějnictví. Víš, co to znamená?"

Rhia přikývla. "Nadešel čas. Mohu ale jen doufat, že vyberou smrt ve vodě, že?"
"Ano. To ano."

"Kdy to provedeme?"

"Dnes v noci. Až vyjde měsíc. Půjdeme k jezírku a požádáme duchy o ochranu a požehnání, abys měla do nového života štěstí." Rhia přikývla. Věděla, že být upírem není tak snadné, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale ten život ji přitahoval už od té doby, co se poznala s Aronem. "Teď v 17. Století je to všechno neuvěřitelně složité.." Povzdychl si Aron. "Dříve nikoho nezajímalo, jestli čaruješ. Dříve je zajímalo, dokážeš-li uzdravit jejich ratolesti. Teď je všechno jinak." Znovu si povzdychl a vstal. Slunce už zapadlo a obloha nabírala barvu růžové, oranžové a červené. Na východě se zase rozprostírala temnota. Rhia si pomyslila, že v této temnotě od dnešní noci bude muset přebývat. Věděla, že obřady týkající se zabíjení čarodějnic se zde provádějí jen v noci, a tak si nedělala starosti s denním světlem. Dnes v noci přijdou, a dnes v noci se stane upírem, jako Aron a zbytek věčnosti budou spolu. Ano - těšila se.

Když už byla naprostá tma, Aron ji uchopil za ruku a odvedl ji k jezírku. Oba poklekli a umyli se v průzračné vodě.

"Duchu vody, dopřej mi vyrovnanost a duševní očistu v mém příštím životě, duchu ohně," Zapálila svíci z vosku obarveného Rhiinou krví na rudo, kterou si přinesla o první, již dohořívající svíci, "Sviť mi na cestu v temnotách, kde budu po věčnost přebývat, duchu vzduchu, dopřej mé mysli klid a duchu země, dopřej mému tělu zdravost, abych po věčnost netrpěla." Zakončila rituál sfouknutím svíce. Kolem nich se rozprostřelo ticho. Z lesa začaly pomalu vystupovat tři světélka - rudé jako plameny ohně, azurově modré jako nebe, temněji modré, jako oceán a zelené, jako jarní tráva. Zastavily se a vytvořily kolem Arona a Rhii kruh. Aron se na Rhiu lehce usmál, když naklonila hlavu na stranu a odhalila bledé hrdlo. Nocí se zableskly Aronovy tesáky, když se zakousl do tepny.

Když už Rhie zbývalo krve jen tak tak, položil ji jemně do trávy a sám se řízl již připravenou dýkou do zápěstí. Přiložil k jejím rtům krvácející ránu, aby pila. Rhia pila. Asi po šesti doušcích s sebou začala házet v křečích, jak její lidské tělo umíralo. Za pár okamžiků otevřela oči do nového, nočního světa. Viděla a slyšela to, o čem dříve neměla ani potuchy. Duchové jásavě zakroužily kolem těch dvou a pak se ztratily zpět mezi porost zrovna ve chvíli, kdy na mýtinu vstoupil místní kněz Richard spolu s několika muži ozbrojenými srpy, kosami a hráběmi.

Vyzvali Rhiu, aby šla s nimi. Šla. Vymítání ďábla probíhalo rutinně. Rhiu zavřeli do dřevěné klece, kde mohla pouze sedět, zavěšené nad jezerem ve vesnici. Na nebi svítil měsíc, ale přesto bylo okolo mnoho lidí s loučemi.

Kněz pronesl několik slov aby upozornil Boha na přítomnost několika lidí na zemi, kteří chtějí vyhnat zlého ducha, ďábla, ze srdce mladé dívky. Rhia se v duchu ušklíbla. Ta chvilku začalo několik mužů spouštět klec do vody. Ještě dříve, než se Rhia potopila úplně, zahlédla na protějším břehu Arona, který napjatě celou událost sledoval. Rhia věděla, že nepotřebuje kyslík k tomu, aby přežila, ale i přes to se pořádně nadechla.

Nevěděla, jak dlouho byla pod vodou, ale když ji začali vytahoval, nechala tělo bezvládně ležet na dně klece, jakoby byla doopravdy mrtvá. Kněz se pokřižoval, poděkoval Bohu a přikázal Rhiu odnést k hřbitovu s tím, že ji zítra za úsvitu pohřbí.

Jakmile Rhia osaměla na hřbitově, s rozverným úsměvem se na márách posadila a vyčkávala na Aronův příchod. Za chvilku se objevil.

Ruku v ruce vyšli vstříc nové, společné budoucnosti, do pomalu se rozrůstající Anglie.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama